Křížem krážem z tratě na trať

17. června 2007 v 0:10 |  Trať
Křížem krážem z tratě na trať (Libáň - Libuň, 10. - 11. 7. 2004)TiskE-mail
čtvrtek 1.9.2005
Jižní okraj Českého ráje není častým cílem dráhařů - čas od času se někdo projde po zrušence z Dobrovic do Dětenic, a to je v podstatě vše. Turistický potenciál zdejší krajiny je však větší, pár méně známých drážních památek se tu také najde. Proto jsme tu pobyli celé dva dny.

V Kopidlně nám opravdu zbyl čas jen na to, abychom prošli koleje ve zrušeném cukrovaru. Po chvíli nás již vlak odvážel zpět do Osenic, kde se k nám připojil zbytek výpravy. Cesta jižně od Osenic byla podle jejich průzkumu vždy jen polní cestou (poloměr zatáčky vylučuje přítomnost kolejí). Vyrazili jsme přímo k opuštěné cihelně, do které dodnes vede zrezavělá vlečka ze stanice Dětenice. Cihelnu jsme v poklidu prolezli, vyfotili zdejší kolejiště, a poté po kolejích došli ke zhlaví dětenické stanice, odkud jsme odbočili k posledním stopám po předchozí úzkokolejce do cihelny. Ve stanici jsme pak ještě prolezli "nákladní odvod" a vysokou rampu. Zde se s námi pár účastníků rozloučilo a odjeli směr Kopidlno. Ostatní se vydali po stopách druhé větve zemědělské úzkokolejky (historie je v Tulákovi č. 35). Cestou jsme alespoň zvenčí obhlédli dětenický zámek, ze kterého se stal vyhledávaný cíl moderních "turistů". Nic proti výdělečným podnikům tohoto typu, středověká hospoda vypadala velmi dobře, ale když i za vstup do nijak velkého parku musíte platit … raději jsme po chvíli celý park obešli zvenčí (úzká šla za jeho SV zdí).

Od konečné úzkorozchodky ve dvoře Filipín jsme pak okolo Pilského rybníka a po červené značce došli na nádražíčko Libáň, kde nás čekaly Draga a Lada Gregorovy (samozřejmě s průzkumníkem Bobíkem). Do města jsme nešli po silnici, ale po trase bývalé vlečky do cukrovaru. Ta byla velkým překvapením pro Jardu Přibyla, který tu ještě loni šel většinou po kolejích. My jsme však již šli po tělese s velmi necitlivě, přímo prasácky vytrhanými kolejemi, kde bylo nutné dávat velký pozor na případné zranění kotníků (poházené pražce ve vysoké trávě, hluboké jámy, odkryté úzké propustky apod.). V dešti jsme raději obešli most přes Libáňský potok u sila, který nebyl v husté zeleni vůbec vidět, a dorazili až před koncová vrata do areálu cukrovaru, kde most chybí a je nutné přeskakovat potok. Po ubytování na zdejší plovárně (vynikající voda - doporučuji!) jsme sobotu uzavřeli vydatnou večeří v solidní restauraci na náměstí.
Jaroslav Černý
celé na: http://www.drahari.info/index.php?option=com_content&task=view&id=205&Itemid=39
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama